Memoires of a Geisha

Příběh filmu, který je zasazen do tajemného a exotického světa, jenž si dodnes uchovává své kouzlo, se odehrává v letech před Druhou světovou válkou, kdy je malá japonská holčička odtržena od svých chudých rodičů, aby pracovala jako gejša. Přestože má v domě nebezpečnou rivalku, které se téměř podaří zlomit její vůli, vyroste z malé dívky legendární gejša Sayuri. Krásné a zkušené Sayuri se daří okouzlit nejmocnější muže své doby, avšak sužuje ji tajná láska k muži, který je mimo její dosah. (oficiální text distributora)

Hodnocení CSFD: 73%




Těší mě, že jsem měla možnost shlédnout další film z prostředí velmi vzdáleného Východu, což je námět, který patří k mým oblíbenějším z nejoblíbenějších.
Jako správný pitval se vrhnu na negativa hned ze začátku. Tak tedy. Proč, proč ve filmu, zasazeném do okouzlujícího prostředí Japonska hrají čínské herečky a všichni mluví anglicky? Protože Hollywood, já vím. Nemyslím si, že by Japonsko nevychovávalo dobré a talentované herečky a že by zbytek světa nebyl schopen si přečíst titulky... ale budiž. Je to ale škoda, film by pak byl mnohem více opravdovější.
Nicméně, to je k negativům asi tak vše. Někteří filmu vyčítají přílišnou americkou velkolepost, ale já na filmech tohoto druhu oceňuji tu dech beroucí výpravu, a obávám se, že to by se bez trošky hollywoodského pozlátka neobešlo. Tedy, jak jsem řekla, úžasná výprava. Přece jen jsem ženského pohlaví a tak dovedu vzdychat nad každým zašustěním vyšívaného kimona a leskem ozdobných jehlic a hřebenů. Z tohoto důvodu někdy dovedu opovrhovat i jinak kvalitními, ale poněkud nízkorozpočtovými filmy, protože po vizuální stránce takové kousky nejsou schopny mě nadchnout.
Zápletka sama o sobě není moc složitá, ale i přesto jí to, že se odehrává v téměř exotickém prostředí, dodává na zajímavosti. Zasadit to do běžné, ve srovnáním s japonskou uhlazeností vulgární a všední Evropy, zanadávala bych nad narychlo spíchnutým scénářem ála Pretty Woman a My Fair lady. Ale musím se přiznat, že filmy, které jsou zčásti vystavěné na změně ošklivého kačátka v labuť mě samy od sebe přitahují. Možná i proto se ráda dívám na seriály o přestavbách domů a bytů. :)
Nijak se netajím tím, že jsem schopná jakýkoliv film probrečet od začátku do konce a tak jsem se naučila i brát míru "probrečení" za ukazatel kvality - samozřejmě záleží na žánru, Žhavé výstřely bych nerada probrečela, ač k tomu svým způsobem taky často nemám daleko. Zatím nic netrumfnulo Zelenou míli, kterou jsem probrečela prakticky od začátku, ale Gejša má taky slušné skóre, tedy, dojímala mě téměř každá scéna s Kenem Watanabem alias Ředitelem. Mám pro něj slabost už od Posledního samuraje, ale tady byl opravdu okouzlující. Ovšem pánové, kteří mají skoro jako já slabost pro asiatky, si na své určitě přijdou také. Elegance a půvab japonských "společnic" je naprosto nesrovnatelný s něžnou polovinou našeho národa. Nechci hanit krásy našich slečen a dam, nicméně ruku na srdce, která z vás je naprosto vždy krásná a upravená?
Ještě by přece jen stálo za to vypíchnout krásné dekorace a celkově prostředí, v němž se natáčelo. Až budu velká holka, zasadím si na zahradě japonskou třešeň. :)
Sečteno a podtrženo, film neobsahuje kdovíjaké množství nevyřčeného, nezodpovězených otázek a tajemství. Zato je velmi "kompaktní", malebný a celkově působí příjemným až příjemně-melancholickým dojmem. Ideální na volné podvečery s miskou čaje.

P.S. Asi založím přece jen fanklub Kena Watanabeho, chi chi.