Augustin Šípek - Mše za Aničku

in nomine patris; ve jménu otce

jménem otce voláš

v patře tvého pokoje se drolí noční ptáci z nemocničních lůžek

dvojací po stínu světla z lamp

chodí ode zdi k rámu srdečního záchvatu

a povídají

a tropí špumprnágle k smíchu kradou šepot

do peří

mše začíná rozkrýváním peřin

kopancem do hran horečného snění

mše začíná a vrací

křivku pádu zkrvavených úst

až k políbení

confiteor; vyznávám se

vyznávám se dveřím tvého pokoje
že je chvíle k nevstoupení
že praští v kloubech strachem
že jsi my

prodlévání na dvou končetinách
zapřený
a srdce tluče o futra

kyrie eleison; pane smiluj se

pane smilujte se a vražte hřeby na dno nádoby

džbán se kývá na stolku bude rozbit

drcnutím nemocného zoufalství

a usychání

pane smilujte se kruci vražte hřeby

do plačtivých ran mokvajících z okolností

nekonečné ztráty rozumu

a blekotání

gloria; sláva

sláva do mateří neviny nic není jako dřív
bolestínská mihotání dlaně po čelech
tvých chlapců
tvých rozmítačů nepokojné pohody
tvých ale co by stály za starost

za tu starost
pro srážení vrásek obvyklými metodami
lži a vyvlékání z ok
a ty je stražíš podél cesty ke mně
a já se chytám
pokaždé

evangelium; radostná zvěst

čtení z první knihy

na polici hned vedle Bible

leží s rozervaným hřbetem

změť pamětí a rozjímání nad minulým časem

letokruhů zrajícího vína

padlého stromu a po něm jdeš

na kraj kajícnosti v obličeji

zčernalý obtisk rtěnky

smrtky

credo; vyznání víry

věřím něco se zláme v kolenou
až do kleknutí
mravenčí pochod skrz nervy
do krajíčků těla kam se jinak city nedostanou

věřím v obtékání pohledů že je možné
brát a držet za ruku a bloumáním po ulici
rozčesávat přítomné chvíle
v proplétání kroků

věřím okenní kličce co se točí zvenku
okna v patře prolévaná touhou
nemístného pohledu
vždyť třeba … protékají skla

sanktus, sanktus; svatý svatý

svatá prostoto je mi to líto

kolébání stranou sem a tam

a vyrážení zubů nad pětidenními strništi

je mi to lito že už ti z tepen neprýští

krev a mlíko

svatá prostoto miluj mne a ber mi z dlaní

žár a nad ohněm za pátou z bran

poprosím i za ni

až jí bude lehká zem

a nebe zbude dokořán

pater noster; otče náš

otče ber a sbírej tam
kam jsi nás nechal vbloumat
postranním úmyslem
a řečí co je na srdci
k neudržení
báli jsme se otvírat rány
tak opravdu jak se to dělá
když je blízko chvíle prolínání

agnus dei; beránek boží

beránků z běloby je na obloze

až těžko počítat

skrze průhled zvonů prý kolikrát trvá ráno

hodiny a hodiny

a potom se vrací noční spřádání nad svící

dáš ji do voskové dlaně a smlčíš co se ví

o podobě tvého smutku

o smutku beránků

eucharistia; svátost; večeře páně

to je tvé tělo a tvá krev pod postelí
válí se tu jako beznadějná bouře
v příkrovu vlasů a splínů
jako by už znělo mrtvým hlasem
že je v pekle sezóna sběru variací na životní téma rakovina
a nebe se rve s bezradností v podávané dlani
přijímám
a vracím se k plačtivému oknu
a vidím co se děje na odraze
a venku
k smíchu odraná skutečnost se mstí
za prodlévání a bojácnost

benedicamus domino; blahořečme pánu

jdi, ve jménu Páně…