Pendulum - In Silico

To, že Pendulum hrají dobrý DnB vím už dlouho. Nicméně, až před nedávnem jsem byla seznámena s jejich nejnovějším albem In Silico, které DnB už tolik nepřipomíná. Ale není o nic horší, spíš naopak. Celé to album bych označila za jeden velký experiment, kde jsou některé kousky laděné spíš do rocku, respektive s výrazným "offspringovským" rockovým vokálem a kytarou a elektro připomíná "pouze" pozadí, další v různých poměrech míchají snad veškeré styly, které kdy tomuto seskupení přišly pod ruku.
Je samozřejmé, že po diametrálně odlišném albu Hold your colour (2005) a singlech jako například Blood sugar přijdou s In Silico velmi rozporuplné reakce fanoušků. Někteří nadávají, že Pendulum upustili od svého dramce a hrají teď středoproudý obyčejný hnus, někteří jásají a mezi jednotlivými výkřiky úžasu mluví o originalitě a nenapodobitelnosti jejich hudby. Nu, obrázek si tedy musí opět udělat každý sám.
Jako ochutnávku z alba přidávám skladbu The Tempest, která se mně osobně líbí téměř nejvíc.



Seznam skladeb na albu:
1. Different
2. Propane nightmares *
3. Visions
4. Midnight runner
5. The Otherside *
6. Mutiny
7. 9,000 miles *
8. Granite *
9. The Tempest *

Hvězdičkou označuji to, co podle mého určitě stojí za poslech.

Hairsticks aneb jehlice do vlasů

Konečně si můžu odškrtnout jednu položku na svém dlouhodobém nákupním seznamu. Pořídila jsem si dnes dvě významně hezké a slušivé jehlice do vlasů, aneb čínské jídelní hůlky trochu jinak. Pro začátek jsem se držela zkrátka a vybrala dvě černé, s ozdobami z perel a zlatým lemováním. Nutno říct, že mě malinko rozzuřila cena (120 korun za dva plastové klacky, sakra?), a nakonec i to, že mi nepřiložili žádný návod s instruktážními obrázky několika základních účesů.
Já si ale poradila, a to konkrétně usilovným googlením. Po pár chvílích klení před zrcadlem jsem se naučila v rekordním tempu zvládat dva základní účesy - rychlost je potřeba, zvlášť když někdo, jako třeba já, velmi často zaspává.

Nutno říct, že "jehlicování" mě nadchlo a budu pracovat na rozšiřování mé sbírky. Postupem času se pokusím sem mrsknout nějaké ty tipy na účesy a podobně, nevšimla jsem si totiž, že by měla taková stránka zastoupení i v českém jazyce. Možná jsem si ale jen nevšimla špatně.
Měla jsem i nápad vyrobit si jehlice vlastní, ale jak se zdá, nic není tak jednoduché. Už pro začátek mám problém s tím, že absolutně netuším, kde pořídit dřevěný nebo plastový základ na jehlici. Ale nakonec, sehnat na tržnici obyčejné jídelní hůlky a trošku je obarvit by snad neměl být problém. :)

Memoires of a Geisha

Příběh filmu, který je zasazen do tajemného a exotického světa, jenž si dodnes uchovává své kouzlo, se odehrává v letech před Druhou světovou válkou, kdy je malá japonská holčička odtržena od svých chudých rodičů, aby pracovala jako gejša. Přestože má v domě nebezpečnou rivalku, které se téměř podaří zlomit její vůli, vyroste z malé dívky legendární gejša Sayuri. Krásné a zkušené Sayuri se daří okouzlit nejmocnější muže své doby, avšak sužuje ji tajná láska k muži, který je mimo její dosah. (oficiální text distributora)

Hodnocení CSFD: 73%




Těší mě, že jsem měla možnost shlédnout další film z prostředí velmi vzdáleného Východu, což je námět, který patří k mým oblíbenějším z nejoblíbenějších.
Jako správný pitval se vrhnu na negativa hned ze začátku. Tak tedy. Proč, proč ve filmu, zasazeném do okouzlujícího prostředí Japonska hrají čínské herečky a všichni mluví anglicky? Protože Hollywood, já vím. Nemyslím si, že by Japonsko nevychovávalo dobré a talentované herečky a že by zbytek světa nebyl schopen si přečíst titulky... ale budiž. Je to ale škoda, film by pak byl mnohem více opravdovější.
Nicméně, to je k negativům asi tak vše. Někteří filmu vyčítají přílišnou americkou velkolepost, ale já na filmech tohoto druhu oceňuji tu dech beroucí výpravu, a obávám se, že to by se bez trošky hollywoodského pozlátka neobešlo. Tedy, jak jsem řekla, úžasná výprava. Přece jen jsem ženského pohlaví a tak dovedu vzdychat nad každým zašustěním vyšívaného kimona a leskem ozdobných jehlic a hřebenů. Z tohoto důvodu někdy dovedu opovrhovat i jinak kvalitními, ale poněkud nízkorozpočtovými filmy, protože po vizuální stránce takové kousky nejsou schopny mě nadchnout.
Zápletka sama o sobě není moc složitá, ale i přesto jí to, že se odehrává v téměř exotickém prostředí, dodává na zajímavosti. Zasadit to do běžné, ve srovnáním s japonskou uhlazeností vulgární a všední Evropy, zanadávala bych nad narychlo spíchnutým scénářem ála Pretty Woman a My Fair lady. Ale musím se přiznat, že filmy, které jsou zčásti vystavěné na změně ošklivého kačátka v labuť mě samy od sebe přitahují. Možná i proto se ráda dívám na seriály o přestavbách domů a bytů. :)
Nijak se netajím tím, že jsem schopná jakýkoliv film probrečet od začátku do konce a tak jsem se naučila i brát míru "probrečení" za ukazatel kvality - samozřejmě záleží na žánru, Žhavé výstřely bych nerada probrečela, ač k tomu svým způsobem taky často nemám daleko. Zatím nic netrumfnulo Zelenou míli, kterou jsem probrečela prakticky od začátku, ale Gejša má taky slušné skóre, tedy, dojímala mě téměř každá scéna s Kenem Watanabem alias Ředitelem. Mám pro něj slabost už od Posledního samuraje, ale tady byl opravdu okouzlující. Ovšem pánové, kteří mají skoro jako já slabost pro asiatky, si na své určitě přijdou také. Elegance a půvab japonských "společnic" je naprosto nesrovnatelný s něžnou polovinou našeho národa. Nechci hanit krásy našich slečen a dam, nicméně ruku na srdce, která z vás je naprosto vždy krásná a upravená?
Ještě by přece jen stálo za to vypíchnout krásné dekorace a celkově prostředí, v němž se natáčelo. Až budu velká holka, zasadím si na zahradě japonskou třešeň. :)
Sečteno a podtrženo, film neobsahuje kdovíjaké množství nevyřčeného, nezodpovězených otázek a tajemství. Zato je velmi "kompaktní", malebný a celkově působí příjemným až příjemně-melancholickým dojmem. Ideální na volné podvečery s miskou čaje.

P.S. Asi založím přece jen fanklub Kena Watanabeho, chi chi.

Karel Plíhal - Tři andělé

V zahradě pod vrbou smuteční
seděli tiše jak pěna
tři andělé dva byli skuteční
ten třetí byla moje žena

Přisednout neměl jsem odvahu
mlčeli - patrně o mně
Duši mám čistou jak podlahu
po plese v Národním domě

Určitě skončili u cifer
sčítajíc všechny mé hříchy
Až si to přebere Lucifer
nejspíš se potrhá smíchy

Obloha zčernala sazemi
z komínů vesmírných lodí
Dokud jsou andělé na zemi
nic zlého se nepřihodí

Jan Skácel - Co radí princezna Čau

Tohle je moudrá rada čínské princezny Čau
křehká jak lomikámen v dešti
a chytřejší
než mladší bratr s první vráskou na čele.

A princeznino jméno dodnes připomíná
italský film a sbohem na ulici,
když auta rozžíhají světla
a na nebi je čistě zametené místo
pro druhou hvězdu:

Možná vám řekne, že vás miluje
nad všecko na světě.

Odvraťte hlavu
a pečlivě,
pomalu rukou,
upravte si vlasy.

A možná prohlásí, že miluje vás víc
než bůžka v chrámu.
(Řekne zlatého.)

Uhlaďte volný záhyb šatu
a se smíchem
kárejte jeho bezbožnost.

Kdyby snad na bílém koni přijel pod okno,
aby se s vámi rozloučil,
protože dává smrti přednost před zoufalstvím,

dejte mu květinu
a popřejte mu nahlas mnoho štěstí.

Avšak sedí-li před vámi mlčky
jako ústřice před guvernérem
(a tak nemotorně,
že po ubruse leje čaj),

usmějte se neskonale něžně.

Jako na někoho,
koho chcete učinit svým druhem
na celý život.

---

A to je moudrá rada princezny Čau.
Byla určena
dívkám a čtenářům veršů.

Modlitba

Za ty,
co mají křídla
stříhaná.
Med i sůl
v očích, Pane

Za ty,
co jsou plni
k rozlévání
a sami nedolití
po okraj
Med i sůl
v očích, Pane

Za ty,
co ladem leží
semenem planým,
slepě zabroušeným
Med i sůl
v očích, Pane

Nežebrám za ně.
Prosím.
Hlavu
však hrdě
já aristokrat
nosím.
Med i sůl
v očích. Pane

(četla jsem dávno, předávno na pismak.cz, kde už báseň dnes není a neznám tedy bohužel autora)

Falka - Modli se se mnou

Klopýtlo děcko v rozběhu
— máma je chvilku nehlídala
Šílená dívka na břehu
v té vůni cosi zahlídla
nahnula se — a neustála

Že tíha pády nabídla...?
Modli se se mnou za křídla


Jdou bledé oči pokojem
Jdou tence Nic je nerozbolí
O co zavadí? O co jen...?
Je marné každé umění
Jsou vyťukány bílou holí

Že kalné dny se nemění...
Modli se se mnou za snění


Vím, pořád někam spěchají
roztržití a rozhádaní
Chtěla bych jim všem potají
v těch jejich skříňkách uklidit
po srdcích přejet horkou dlaní

Že slepí jsou, že nevidí...
Modli se se mnou za lidi


Ruce složené do klína
vyhasl oheň nekrmený
v člověku lidské usíná
přestalo dílo prsty kvést
ulétl racek vyděšený

Že se to ticho nedá snést...?
Modli se se mnou za bolest


Co světel září nahoře!
Jsou křehké hvězdy narození
— některé spadnou do moře
zhasnou ve vlnách chladných vod
někomu z lidí osud změní

Že Bůh je slepý lodivod...?
Modli se se mnou za život


Pod sněhem právě vzdychla si
zavoněla mi po předjaří
zablýskla hravě na časy
Zadunělo to hrázemi
jak posteskla si na své stáří

Že dlužníky jsme, zdá se mi
Pojď pomodlit se za Zemi


O čem to tady vyprávím?
Proč rozechvívám tvoje víčka?
Možná se bojím, co já vím
že zapomeneš předčasně
necháš se spokojeně zhýčkat

Uplynou slova nehlasně...

Dnes pomodlím se za básně

Augustin Šípek - Mše za Aničku

in nomine patris; ve jménu otce

jménem otce voláš

v patře tvého pokoje se drolí noční ptáci z nemocničních lůžek

dvojací po stínu světla z lamp

chodí ode zdi k rámu srdečního záchvatu

a povídají

a tropí špumprnágle k smíchu kradou šepot

do peří

mše začíná rozkrýváním peřin

kopancem do hran horečného snění

mše začíná a vrací

křivku pádu zkrvavených úst

až k políbení

confiteor; vyznávám se

vyznávám se dveřím tvého pokoje
že je chvíle k nevstoupení
že praští v kloubech strachem
že jsi my

prodlévání na dvou končetinách
zapřený
a srdce tluče o futra

kyrie eleison; pane smiluj se

pane smilujte se a vražte hřeby na dno nádoby

džbán se kývá na stolku bude rozbit

drcnutím nemocného zoufalství

a usychání

pane smilujte se kruci vražte hřeby

do plačtivých ran mokvajících z okolností

nekonečné ztráty rozumu

a blekotání

gloria; sláva

sláva do mateří neviny nic není jako dřív
bolestínská mihotání dlaně po čelech
tvých chlapců
tvých rozmítačů nepokojné pohody
tvých ale co by stály za starost

za tu starost
pro srážení vrásek obvyklými metodami
lži a vyvlékání z ok
a ty je stražíš podél cesty ke mně
a já se chytám
pokaždé

evangelium; radostná zvěst

čtení z první knihy

na polici hned vedle Bible

leží s rozervaným hřbetem

změť pamětí a rozjímání nad minulým časem

letokruhů zrajícího vína

padlého stromu a po něm jdeš

na kraj kajícnosti v obličeji

zčernalý obtisk rtěnky

smrtky

credo; vyznání víry

věřím něco se zláme v kolenou
až do kleknutí
mravenčí pochod skrz nervy
do krajíčků těla kam se jinak city nedostanou

věřím v obtékání pohledů že je možné
brát a držet za ruku a bloumáním po ulici
rozčesávat přítomné chvíle
v proplétání kroků

věřím okenní kličce co se točí zvenku
okna v patře prolévaná touhou
nemístného pohledu
vždyť třeba … protékají skla

sanktus, sanktus; svatý svatý

svatá prostoto je mi to líto

kolébání stranou sem a tam

a vyrážení zubů nad pětidenními strništi

je mi to lito že už ti z tepen neprýští

krev a mlíko

svatá prostoto miluj mne a ber mi z dlaní

žár a nad ohněm za pátou z bran

poprosím i za ni

až jí bude lehká zem

a nebe zbude dokořán

pater noster; otče náš

otče ber a sbírej tam
kam jsi nás nechal vbloumat
postranním úmyslem
a řečí co je na srdci
k neudržení
báli jsme se otvírat rány
tak opravdu jak se to dělá
když je blízko chvíle prolínání

agnus dei; beránek boží

beránků z běloby je na obloze

až těžko počítat

skrze průhled zvonů prý kolikrát trvá ráno

hodiny a hodiny

a potom se vrací noční spřádání nad svící

dáš ji do voskové dlaně a smlčíš co se ví

o podobě tvého smutku

o smutku beránků

eucharistia; svátost; večeře páně

to je tvé tělo a tvá krev pod postelí
válí se tu jako beznadějná bouře
v příkrovu vlasů a splínů
jako by už znělo mrtvým hlasem
že je v pekle sezóna sběru variací na životní téma rakovina
a nebe se rve s bezradností v podávané dlani
přijímám
a vracím se k plačtivému oknu
a vidím co se děje na odraze
a venku
k smíchu odraná skutečnost se mstí
za prodlévání a bojácnost

benedicamus domino; blahořečme pánu

jdi, ve jménu Páně…

Jan Skácel - Píseň o nejbližší vině

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

Falka - Falčina cesta

Z barevných šatů jen hromádka popela,
na zemi meče, luk i vlčí medailon,
pokřtěná ohněm, co vpálil se do těla,
sama se ubírá v mlčící Brokilon.

Divoký pohled, vzdor a hlava vztyčená,
pyšný smích, odvaha bránit se, útočit
zůstaly na cestě; chvějí se ramena,
pokora píše se do stínů u očí.

Do nahé kůže se vytíná trnoví,
zrazují kořeny i kámen pod nohou,
jen slzy na rány solí svou odpoví,
pálivá šlehnutí k výkřikům pomohou.

Napjatá tětiva ukryté dryády
bezděky skloní se a ruka poprvé
mine cí, šíp spadne bezpečně za zády
té, která přichází omýt se od krve.

Kořeny rozpletou dusivé objetí,
povolí sevření trnů a bodláčí,
v laskavé náruči mechu se vzápětí
ocitne tělo, když síly už nestačí.

Do lesa přišla si pro pomoc, pro víru,
v pokleku do hlíny vyrývá znamení,
svěřuje listoví strach z lidských upírů,
bolest a zklamání zasype kamením.

V chrámoví spleteném z doteků v korunách
mlčky jí odpustí stromy i hladina
hořkost, co ulpěla čepeli na runách,
nenávist, když s mečem v náruči usíná.

A Falka, souzená, k jezeru zamíří,
donaha svlečená vítá se s hladinou,
v odvěkém tanci jí u nohou zavíří
tisíce kapek, co v mlze se rozplynou.

Noří se do vody - po těle mrazení,
čistý chlad objímá paže i ramena;
ve vodě procitá, voda je zrození,
voda je smrtící, ve vodě usíná.

Jak smutná rytina z elfského příběhu
- jezero rozkvetlo bělostí leknínů,
tajemné dryády sešly se na břehu
posvětit paprsek na cestě ze stínů.

Voda se rozlila po bílém okvětí,
v zázračné vteřině osud se zastavil,
rozpjatá křídla se váhavě rozletí,
stříbřitá vlaštovka blíží se k hloučku vil.

Čas není naplněn, ještě je naděje,
v doteku se zemí opět se změnila:
to v ptačím srdíčku lidské se zachvěje,
z vlaštovky povstane Zirael - Cirila.

...

Jasně se odráží v neklidné tváři sen,
v sevřené dlani meč, na prsou medailon.
Falka se probouzí... kdo byla Ciri jen?
Maně se zadívá, kde tuší Brokilon.